2016

Výstava v NC Fontána Teplice od 1. července ve znamení historie lázeňství
Je málo měst, která by po staletí poskytovala lidem odpočinek i zábavu a zároveň vracela ztracené zdraví. Takové město naleznete v kotlině mezi masívem Krušných hor a Českého středohoří. Jsou to Teplice, nejstarší lázně v Čechách. Teplé prameny zde byly známy a využívány k léčebným účelům již v době římského císařství. V jejich blízkosti založila kolem roku 1160 královna Judita Durynská, manželka Vladislava II., ženský benediktinský klášter s bazilikou, zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Kolem něj se následně formovala tržní ves, později město, obehnané ve středověku hradbami se čtyřmi městskými branami. Již ve 14. století patřily „lázně u sv. Jana“ ke známým lázním v českých i okolních zemích. Teplé prameny volně vyvěraly na předměstí za Lázeňskou branou, některé vývěry byly zakryty dřevěnými přístřešky. Nejsilnější zdroj termální vody, Pravřídlo, vytékal na území města. Několik otevřených pramenů se nacházelo také za předměstím na potoce tekoucím k Šanovu. V Šanově vyvěraly sirné prameny a v místech Hadích lázní pramen vytékající z bažin.
V době husitských válek přešly Teplice do rukou šlechty. Klášter byl poškozen vojsky husitů a německých křižáků a v roce 1435 jej řeholnice opustily. Jeho pozůstatky byly začleněny do pozdějších zámeckých objektů. V druhé polovině 15. století hostily teplické lázně urozené návštěvníky, mezi nimi saské vévody a míšeňská markrabata. K výraznému oživení lázní a většímu přílivu cizinců docházelo v 16. století, základy zdejším novodobým lázním položil tehdejší majitel teplického panství Volf z Vřesovic. Jeho přispěním se Teplice neobyčejně pozdvihly, z městečka spíše venkovského charakteru se zrodilo významné lázeňské poddanské město, v němž se rozvíjel bohatý společenský a kulturní život. Ve zvelebování lázní pokračoval i nový majitel teplického panství Radslav Vchynský (1585 -1619).
V průběhu třicetileté války se majitelem teplického panství stal lucemburský císařský maršál Jan Aldringen. Potomci jeho dědiců Clary – Aldringenové vlastnili teplický velkostatek a sídlili na zdejším zámku až do roku 1945. Význam teplických lázní během 17. století neustále rostl. Sjížděla se sem nejen německá, na prvním místě saská smetánka, ale postupně se přidávaly i návštěvy z dalších evropských zemí. V Teplicích se budovaly nové lázeňské objekty a k tomu příslušející infrastruktura, navyšovaly se ubytovací kapacity.
V 18. a 19. století získávají Teplice světovou pověst. Staly se dostaveníčkem rakouské, německé, polské, v menší míře i jiné šlechty, častými návštěvníky byli také panovníci různých zemí. V druhé polovině 18. století byly Teplice s Karlovými Vary nejnavštěvovanějšími lázněmi v Čechách.  Za válek o dědictví habsburské a bavorské nebo v době sedmileté války v 2. polovině 18. století se zde ve větším počtu objevovali vojáci, neboť teplické vody byly známy dobrými výsledky při léčbě ran, zlomenin a bolestí kloubů. Po rozsáhlém požáru v roce 1793, který zasáhl téměř polovinu všech domů ve městě včetně lázeňských staveb, byly lázeňské budovy rychle obnoveny a již rok po požáru přijelo do Teplic dokonce více hostů než kdy dříve. Teplice se přeměnily v moderní klasicistní město. Zhruba do poloviny 19. století byly Teplice co do návštěvnosti na prvním místě v Čechách a na předních místech i v rámci celé Evropy, a právě tehdy měl hudební skladatel Richard Wagner v jednom ze svých dopisů napsat, že Teplice a jejich okolí jsou tím nejkrásnějším, co zná. Tepličtí lázeňští hostě byli od roku 1795 zveřejňováni v novinách, od roku 1801 pak vycházely tištěné lázeňské seznamy. Z nich lze vyčíst zajímavé návštěvy, mezi nimiž přední místo zaujímali panovníci, generálové, uznávaní vědci a umělci. Z korunovaných hlav do Teplic zavítali arcivévoda Karel Rakouský, císařovna Marie Ludovika s manželem Františkem I., pruský král Fridrich Vilém III., švédský král Gustav IV., francouzský král Karel X., rakouský císař František Josef I. s manželkou Alžbětou a další. Z umělců jmenujme J. G. Seumeho, H. Ch. Andersena, C. M. Webera, R. Schumanna, F. Schuberta, R. Wagnera, F. Chopina, F. Liszta a především J. W. Goetha a L. v. Beethovena. Z českých osobností Teplice navštívili např. L. Čelakovský, J. K. Tyl, P. J. Šafařík, K. Havlíček Borovský, J. Dobrovský, J. Jungmann, F. Palacký.
V 60. letech 19. století došlo k prudkému rozvoji industrializace teplického regionu, spojenému s expanzí průmyslových podniků. Teplice, které se v první polovině 19. století staly módními lázněmi i pro návštěvníky z nejvyšších kruhů a bývaly zvány „Malou Paříží,“ přestávaly být pro návštěvníky z vyšších společenských vrstev atraktivní. Největší ranou pro prosperitu lázní byl průval vod na dole Döllinger u Duchcova, po němž začala klesat hladina Pravřídla a nakonec 13. 2. 1879 zapadla úplně a zmizely také další termální prameny v Teplicích. O necelý měsíc později byla terma zachycena v hloubce 13 metrů pod původním přelivem. Když se prameny podařilo obnovit, zděšení obyvatelé Teplic si oddechli, ale tato událost pověsti lázní neprospěla a lázním začala ubývat klientela. O své místo na slunci usiloval Šanov, který se proměnil v malebnou vesnici s parky s lázeňskými budovami a elegantními vilami. V roce 1865 byl zařazen mezi lázně první třídy a v roce 1884 získal statut města. Postupně se stavebně propojoval s Teplicemi, až byl v roce 1895 s nimi sloučen do jednoho správního celku pod názvem Teplice – Šanov.
Nový impuls přinesl lázním na přelomu 19. a 20. století objev radia a zjišťování přirozené radioaktivity. Prokázalo se, že radon má analgetické a protizánětlivé účinky. Přítomnost radonu byla shledána i v teplických vodách.
Během 1. světové války se v Teplicích léčily tisíce vojáků rakousko – uherské armády. Lázeňské objekty byly stále v majetku dvou subjektů - Clary – Aldringenů a města. V Teplicích se léčil převážně revmatismus, dna, onemocnění kloubů, ženské a kožní choroby, ochrnutí svalů, neuralgie, nemoci ledvin a močových cest, a to pomocí termálních koupelí, radonových emanačních komor, pitných kúr, rašelinných a uhličitých lázní, elektroléčby, masáží, léčebného tělocviku, inhalací, elektroterapie a mechanoterapie. V roce 1937 začal dr. Hroch zkoušet využívání termální vody při léčbě následků dětské obrny podvodnými masážemi a nápravným tělocvikem. Teplické lázně se začaly orientovat na střední vrstvy, protože se díky zhoršujícímu se prostředí nemohly již řadit mezi luxusní lázně. Zvyšoval se počet lidí vysílaných do lázní na náklady nemocenského pojištění.
Za 2. světové války byly teplické lázně využívány pro léčení německých vojáků. Některé lázeňské objekty obsadily nemocnice a kliniky z Berlína a Drážďan, ohrožených bombardováním. Po skončení války byly Claryovské lázně zkonfiskovány, zatímco městská lázeňská zařízení byla spravována místním národním výborem. V 50. letech pak byly oboje lázně zestátněny a staly se součástí podniku Československé státní lázně, jehož ředitelství pro severní Čechy bylo v Teplicích. Vojenské lázně se staly léčebným zařízením ministerstva obrany. Velmi brzy začali přijíždět lázeňští hosté, ačkoliv vybavení bylo zchátralé a nutně potřebovalo investice. Po roce 1948 mezi pacienty dominovali českoslovenští občané, protože lázeňství se stalo součástí centrálně řízeného státního zdravotnického systému. Přijížděli však i zahraniční hosté. Teplice tehdy patřily k předním lázeňským městům, obliby zejména západočeských lázní se jim však dosáhnout nepodařilo. Jedním z faktorů bylo i zhoršující se životní prostředí a rozvoj průmyslu, zejména těžebního, v sousedství města. Po vyčerpání nalezišť rašeliny se jediným přírodním léčivým prostředkem staly koupele v léčivé vodě, přičemž lázně současně rozšiřovaly své služby v oboru fyzioterapie. Velmi dobré pověsti se díky své specializaci na léčení dětské obrny těšila zejména léčebna v Nových lázních. V 70. a 80. letech prožívaly teplické lázně období rozvoje, charakterizované zejména objevením nového pramene Hynie a vznikem lázeňského komplexu Fučík (dnes Beethoven). Po r. 1989 byly lázně privatizovány. Zejména díky orientaci na zahraniční návštěvníky se podařilo jejich provoz navzdory poklesu zájmu o lázeňskou léčbu zachovat.
Vystavené exponáty ze sbírky Regionálního muzea v Teplicích prezentují historii teplického lázeňství léčebného i hygienického. Na pohlednicích a fotografiích jsou exteriéry a interiéry lázeňských budov v posledních více než 100 letech. Atraktivní trojrozměrné předměty doplňují snímky lázeňských procedur.